7. 7. 2017 - pátek

7. 7. 2017 - pátek
Po včerejším apelu se jar za 9 Kč opět objevil na kuchyňce. Nivea Doouble Effect Shampoo and Shave totiž velmi rychle zmizela. Nevím, jestli si ji odnesla Jolana, nebo zda byla využita k mytí nádobí.
K ránu se mi zdál sen, že bydlíme v chatce v nějakém horském údolí a ze všech stran se na nás s hrozným rachotem valí laviny. Otevřel jsem oči a zjistil, že venku je bouřka, dost prší a tím rachotem jsou hromy, které se ozývají jeden za druhým. Mohl jsem tedy klidně spát dál. V takovém počasí nic podnikat asi nebudeme.
Jakmile ale déšť ustal, domluvil Bárt exkurzi pro deset lidí do továrny Prim, kde se stále ještě vyrábí hodinky. O účast nebyl velký zájem, ale já jsem se zapsal. A rozhodně jsem nelitoval. Ba právě naopak. Na Náchodskou 1205 jsme se tedy vydali v deseti lidech, a to pěšky. Cena za prohlídku byla 30 Kč na osobu. Už po vstupu do fabriky jsem měl pocit, že jsme se vrátili o 30 let zpět do éry socialismu. Ostatně i výrobní prostory tomu napovídaly. Ale samotné výrobky už byly o něčem úplně jiném.
Než se nás ujala průvodkyně, čekali jsme v chodbě v 1. patře. Zde jsem měl zatím možnost nastudovat strukturu podniku. Jen ředitelů bylo uvedeno sedm. Názvům některých jejich divizí jsem ani nerozuměl (to byl od éry socialismu přece jen rozdíl). Pak už jsme s průvodkyní sešli do suterénu, kde byla samotná výroba. Pánové od NC obráběcích strojů nám ochotně vše vysvětlili a ukázali. Ve výrobě se jich na dvě směny střídá deset (takže jen o tři víc než je ředitelů, o dalších mezičláncích řízení nemluvě). Vše se vyrábí prakticky ručně. Obrobení pouzdra na hodinky trvá i několik hodin. Stále je třeba hlídat, aby nástroje v NC strojích byly ostré. Vyfrézování výrobního čísla, případně motta dle přání zákazníka, by ztupeným nástrojem nebylo možné. Pokud by hrany textu nebyly ostré, pouzdro by se muselo vyhodit a až osm hodin práce by bylo k ničemu. Pouzdro na hodinky se ještě dalo vzít do ruky. Horší to bylo s ostatními součástkami. Ty byly hodně titěrné. Některé šroubky se řežou z drátu o průměru 1 mm! A to z materiálu nejrůznějších tvrdostí. Od wolframu po zlato či platinu. Opět dle přání zákazníka. Zdrželi jsme se tu poměrně dlouho a nafotili spoustu snímků.
O kousek dál byla leštírna. I zde se vše dělá ručně. Někdo prostě musí vzít danou součástku do ruky a přitlačit ji na rotující kotouč s poměrně měkkým materiálem. Vyleštění pouzdra trvá prý opět až osm hodin.
Dalšími neuvěřitelnými součástkami byly číselníky hodinek. Ty umí vytisknout jen jedna paní z celé fabriky. Jedna další ji může zastoupit, ale tisk pak trvá dvakrát déle. Zmíněná paní musí dle dodaného obrázku vyleptat přesnou repliku na kovovou matrici. Na tu pak nanese barvu a otiskne na číselník. Protože se tisk opakuje čtyřikrát, musí být naprosto přesný. Všechny tyto práce včetně těch s barvami probíhají v malé místnůstce bez klimatizace. Otevřít okno není možné. Prach by vše pokazil.
V montážní dílně, kde sedí asi deset pracovníků, už klimatizace zavedena byla. Opět je tu nutno důsledně udržovat čistotu a pořádek v součástkách. Nic se nesmí ztratit či rozsypat.
Nakonec jsme si prohlédli repliky nejúspěšnějších modelů hodinek. Třeba těch vyrobených k 70. výročí seskoku skupiny Anthropoid bylo vyrobeno jen 70 a cena jednoho kusu je 70 000 Kč. I tak jsou na takové modely pořadníky. Pivoš se nenápadně pochlubil, že vlastní jiný, jen o něco levnější model.
Dosud jsem si myslel, že hodinky Prim jsou nějaké méně kvalitní výrobky, vyráběné ve velkých sériích a za lidové ceny. Teď jsem si začal výrobků této továrny vážit. Nejen výrobků, ale i lidí v ní pracujících. Za naprosto primitivních podmínek tu dělají krásné, spolehlivé a jedinečné kousky. Navíc se musí ještě potýkat s plagiáty přiváženými z Číny.
Po prohlídce jsme se přesunuli na zastávku autobusu, která byla hned před továrnou. Busem jsme se vydali do Náchoda. Maruška přistoupila o dvě stanice dál. Vůbec mě nevzala na vědomí a po zakoupení jízdenky se hnala vozem dozadu, kde na ni mával Václav. Trochu mě to zaskočilo.
Vystoupili jsme u vlakového nádraží v Náchodě, kde si Pivoš zaběhl do nejbližší trafiky, prý pro poslední číslo časopisu České ložnice. Protože jsme měli dost času, zašli jsme si na oběd do restaurace U Beránků a pak na kávičku do Literární kavárny. Mluvím stále o naší desetičlenné skupině. Rady s Hanisem a jejich rodinami přijeli do Náchoda auty a šli na prohlídku zámku. Joli s Yvonnou jely na Kuks. Otík, Skřečci a Pásci se vydali na Dobrošov. Auty. Otík si pak z jednoho z nich sundal kolo a sjel 2,5 km z kopce do Náchoda.
Odpoledne nás čekala prohlídka pivovaru Primátor. Naposledy jsme tu byli před osmi lety, a tak jsme byli zvědaví, co se tu změnilo. Na exkurzi před vstupem do pivovaru čekalo hned několik skupin. Ta naše vedená Václavem Kahánkem dostala název Piving. Václav by na PR oddělení těžko vysvětloval, co jsme za různorodá skupina. Takhle jsme vypadali jako eminentní zájemci o prohlídku a ani nevadilo, že jsme se přihlásili na poslední chvíli.
Naší skupiny se ujala postarší, leč stále udržovaná a namalovaná blondýna s bujnou hřívou vlasů a v těsně přiléhajícím strečovém oblečení. Zprvu se tvářila dost přísně a Boba, který nedával při výkladu pozor, rázně napomenula. Nenápadně jsme jí ale začali podsouvat, že nemusí zabíhat do detailů a že nám stačí jen ta nejkratší verze prohlídky, abychom se co nejdříve dostali k závěrečné ochutnávce zdejších výrobků. Proběhli jsme tedy linku na vymývání sudů, pak varnu, chodbu tradic, spilku, sklep a dostali se do ráje.
 
Každý měl v ceně vstupného (160 Kč) čtyři malá piva. Premium 12, EPA, Stout a Weizenbier. Posledně jmenované pivo bylo oceněno na World Beer Idol 2017 zlatou medailí. Ale všechna čepovaná piva byla skvělá. Stouty a pšenice miluji. Bohužel průvodkyně je do nás valila pod tlakem, protože už se blížila další skupina a my se stali nepohodlnými. Škoda. Chtěl jsem si to užít víc a déle. Takže ještě rychle nakoupit suvenýry a dárky v podobě dalších lahví a pryč. Lída bohužel skoupila všechny Chippery a na mě už se tento skvělý ovocný kousek nedostal.
Autobus zpět do Nového Města stihla naše skupina v pohodě. Jeli jsme v 16:15 a jízdenka stála pouhých 19 Kč. Ostatní využili automobily. A to včetně Otíka, který usoudil, že těch 2,5 km (výhradně z kopce) by pro dnešek stačilo, kolo zase upevnil na nosič a nechal se odvézt.
Z terminálu v Novém Městě se šlo do jedné z kaváren. Já ale zamířil přímo do kempu. Cestou jsem přiložil polínko splněných přání s prosbou, abychom prožili ještě hodně takových dovolených. Dobrou zprávou je, že Klárka je rozhodnuta v tradici KD pokračovat. Ale s tím, že nás starší pošle vždy na ten týden někam do lázní. Asi abychom na KD neotravovali a nepřekáželi.
Poškádlil jsem divočaura suduse a pak už běžel do kempu, protože se přihnala bouřka a začalo pršet. Ještě že tak, jinak by mě opět přemohly nostalgie a splín.
Po dešti se děti brouzdaly bosky v loužích. Ty menší (včetně Lídy) ale nesměly vstupovat do té nejhlubší kalužiny, aby se tam neutopily. Hanička vyšla ze sprchy s deštníkem nad hlavou. Přemítal jsem, jaký má význam sprchovat se s deštníkem. Možná Hanička zkoušela, jestli je opravdu nepromokavý.
Večer opět sprchlo, takže jsme se od ohně museli přesunout pod párty stany. A pak zase zpět k ohni. Někdy v té době došlo pivo. Průtokoměr se zastavil na čísle 460 půllitrů. Viz tabulka níže. Výčep jsme propláchli louhem a vodou a zařízení uložili do speciální bedny. Tím se váha výčepního zařízení více než zdvojnásobila. Nacpat bednu do Pivošova BMW taky nebylo jednoduché, protože bavorský výrobce nepočítal s tím, že se v luxusním sedanu bude převážet výčep.
Dál už nebylo co řešit a po vypití téměř bezedných Kozlových zásob rumu Diplomatico, nezbývalo než jít spát. Trochu mě mrzí, že jsem nestihl zaznamenat, kolik se vypilo lahví tvrdého alkoholu. Zvláště pak rumu. Zajímalo by mě to. Navíc jsem občas osočován, že statistiky v kronice nestojí za nic, ale opravdu nejsem schopný podchytit vše. A pokud začnu počítat litry rumu, najde se určitě někdo, kdo bude chtít vědět, kolikrát padl ostravský výraz cyp nebo často používané slovo pi… jitřenka. Buďme tedy rádi aspoň za přehled piv.
 
Vypitá piva: Pernštejn Premium hořký (5%, 30 l), Náměstkovo - Létající Oný (4,9%, 30 l), Beskydský medový ležák (4,8%, 30 l), Bernard 12 (4,9%, 30 l), Primátor 11 (4,7%, 50 l), Svijany 11 (4,8%, 30 l), Svijany 450 (4,6%, 30 l). Suma = 230 l

 

K ránu se mi zdál sen, že bydlíme v chatce v nějakém horském údolí a ze všech stran se na nás s hrozným rachotem valí laviny. Otevřel jsem oči a zjistil, že venku je bouřka, dost prší a tím rachotem jsou hromy, které se ozývají jeden za druhým. Mohl jsem tedy klidně spát dál. V takovém počasí nic podnikat asi nebudeme.
Jakmile ale déšť ustal, domluvil Bárt exkurzi pro deset lidí do továrny Prim, kde se stále ještě vyrábí hodinky. O účast nebyl velký zájem, ale já jsem se zapsal. A rozhodně jsem nelitoval. Ba právě naopak. Na Náchodskou 1205 jsme se tedy vydali v deseti lidech, a to pěšky. Cena za prohlídku byla 30 Kč na osobu. Už po vstupu do fabriky jsem měl pocit, že jsme se vrátili o 30 let zpět do éry socialismu. Ostatně i výrobní prostory tomu napovídaly. Ale samotné výrobky už byly o něčem úplně jiném.
Než se nás ujala průvodkyně, čekali jsme v chodbě v 1. patře. Zde jsem měl zatím možnost nastudovat strukturu podniku. Jen ředitelů bylo uvedeno sedm. Názvům některých jejich divizí jsem ani nerozuměl (to byl od éry socialismu přece jen rozdíl). Pak už jsme s průvodkyní sešli do suterénu, kde byla samotná výroba. Pánové od NC obráběcích strojů nám ochotně vše vysvětlili a ukázali. Ve výrobě se jich na dvě směny střídá deset (takže jen o tři víc než je ředitelů, o dalších mezičláncích řízení nemluvě). Vše se vyrábí prakticky ručně. Obrobení pouzdra na hodinky trvá i několik hodin. Stále je třeba hlídat, aby nástroje v NC strojích byly ostré. Vyfrézování výrobního čísla, případně motta dle přání zákazníka, by ztupeným nástrojem nebylo možné. Pokud by hrany textu nebyly ostré, pouzdro by se muselo vyhodit a až osm hodin práce by bylo k ničemu. Pouzdro na hodinky se ještě dalo vzít do ruky. Horší to bylo s ostatními součástkami. Ty byly hodně titěrné. Některé šroubky se řežou z drátu o průměru 1 mm! A to z materiálu nejrůznějších tvrdostí. Od wolframu po zlato či platinu. Opět dle přání zákazníka. Zdrželi jsme se tu poměrně dlouho a nafotili spoustu snímků.
O kousek dál byla leštírna. I zde se vše dělá ručně. Někdo prostě musí vzít danou součástku do ruky a přitlačit ji na rotující kotouč s poměrně měkkým materiálem. Vyleštění pouzdra trvá prý opět až osm hodin.
Dalšími neuvěřitelnými součástkami byly číselníky hodinek. Ty umí vytisknout jen jedna paní z celé fabriky. Jedna další ji může zastoupit, ale tisk pak trvá dvakrát déle. Zmíněná paní musí dle dodaného obrázku vyleptat přesnou repliku na kovovou matrici. Na tu pak nanese barvu a otiskne na číselník. Protože se tisk opakuje čtyřikrát, musí být naprosto přesný. Všechny tyto práce včetně těch s barvami probíhají v malé místnůstce bez klimatizace. Otevřít okno není možné. Prach by vše pokazil.
V montážní dílně, kde sedí asi deset pracovníků, už klimatizace zavedena byla. Opět je tu nutno důsledně udržovat čistotu a pořádek v součástkách. Nic se nesmí ztratit či rozsypat.
Nakonec jsme si prohlédli repliky nejúspěšnějších modelů hodinek. Třeba těch vyrobených k 70. výročí seskoku skupiny Anthropoid bylo vyrobeno jen 70 a cena jednoho kusu je 70 000 Kč. I tak jsou na takové modely pořadníky. Pivoš se nenápadně pochlubil, že vlastní jiný, jen o něco levnější model.
Dosud jsem si myslel, že hodinky Prim jsou nějaké méně kvalitní výrobky, vyráběné ve velkých sériích a za lidové ceny. Teď jsem si začal výrobků této továrny vážit. Nejen výrobků, ale i lidí v ní pracujících. Za naprosto primitivních podmínek tu dělají krásné, spolehlivé a jedinečné kousky. Navíc se musí ještě potýkat s plagiáty přiváženými z Číny.
Po prohlídce jsme se přesunuli na zastávku autobusu, která byla hned před továrnou. Busem jsme se vydali do Náchoda. Maruška přistoupila o dvě stanice dál. Vůbec mě nevzala na vědomí a po zakoupení jízdenky se hnala vozem dozadu, kde na ni mával Václav. Trochu mě to zaskočilo.
Vystoupili jsme u vlakového nádraží v Náchodě, kde si Pivoš zaběhl do nejbližší trafiky, prý pro poslední číslo časopisu České ložnice. Protože jsme měli dost času, zašli jsme si na oběd do restaurace U Beránků a pak na kávičku do Literární kavárny. Mluvím stále o naší desetičlenné skupině. Rady s Hanisem a jejich rodinami přijeli do Náchoda auty a šli na prohlídku zámku. Joli s Yvonnou jely na Kuks. Otík, Skřečci a Pásci se vydali na Dobrošov. Auty. Otík si pak z jednoho z nich sundal kolo a sjel 2,5 km z kopce do Náchoda.
Odpoledne nás čekala prohlídka pivovaru Primátor. Naposledy jsme tu byli před osmi lety, a tak jsme byli zvědaví, co se tu změnilo. Na exkurzi před vstupem do pivovaru čekalo hned několik skupin. Ta naše vedená Václavem Kahánkem dostala název Piving. Václav by na PR oddělení těžko vysvětloval, co jsme za různorodá skupina. Takhle jsme vypadali jako eminentní zájemci o prohlídku a ani nevadilo, že jsme se přihlásili na poslední chvíli.
Naší skupiny se ujala postarší, leč stále udržovaná a namalovaná blondýna s bujnou hřívou vlasů a v těsně přiléhajícím strečovém oblečení. Zprvu se tvářila dost přísně a Boba, který nedával při výkladu pozor, rázně napomenula. Nenápadně jsme jí ale začali podsouvat, že nemusí zabíhat do detailů a že nám stačí jen ta nejkratší verze prohlídky, abychom se co nejdříve dostali k závěrečné ochutnávce zdejších výrobků. Proběhli jsme tedy linku na vymývání sudů, pak varnu, chodbu tradic, spilku, sklep a dostali se do ráje.
Každý měl v ceně vstupného (160 Kč) čtyři malá piva. Premium 12, EPA, Stout a Weizenbier. Posledně jmenované pivo bylo oceněno na World Beer Idol 2017 zlatou medailí. Ale všechna čepovaná piva byla skvělá. Stouty a pšenice miluji. Bohužel průvodkyně je do nás valila pod tlakem, protože už se blížila další skupina a my se stali nepohodlnými. Škoda. Chtěl jsem si to užít víc a déle. Takže ještě rychle nakoupit suvenýry a dárky v podobě dalších lahví a pryč. Lída bohužel skoupila všechny Chippery a na mě už se tento skvělý ovocný kousek nedostal.
Autobus zpět do Nového Města stihla naše skupina v pohodě. Jeli jsme v 16:15 a jízdenka stála pouhých 19 Kč. Ostatní využili automobily. A to včetně Otíka, který usoudil, že těch 2,5 km (výhradně z kopce) by pro dnešek stačilo, kolo zase upevnil na nosič a nechal se odvézt.
Z terminálu v Novém Městě se šlo do jedné z kaváren. Já ale zamířil přímo do kempu. Cestou jsem přiložil polínko splněných přání s prosbou, abychom prožili ještě hodně takových dovolených. Dobrou zprávou je, že Klárka je rozhodnuta v tradici KD pokračovat. Ale s tím, že nás starší pošle vždy na ten týden někam do lázní. Asi abychom na KD neotravovali a nepřekáželi.
Poškádlil jsem divočaura suduse a pak už běžel do kempu, protože se přihnala bouřka a začalo pršet. Ještě že tak, jinak by mě opět přemohly nostalgie a splín.
Po dešti se děti brouzdaly bosky v loužích. Ty menší (včetně Lídy) ale nesměly vstupovat do té nejhlubší kalužiny, aby se tam neutopily. Hanička vyšla ze sprchy s deštníkem nad hlavou. Přemítal jsem, jaký má význam sprchovat se s deštníkem. Možná Hanička zkoušela, jestli je opravdu nepromokavý.
Večer opět sprchlo, takže jsme se od ohně museli přesunout pod párty stany. A pak zase zpět k ohni. Někdy v té době došlo pivo. Průtokoměr se zastavil na čísle 460 půllitrů. Viz tabulka níže. Výčep jsme propláchli louhem a vodou a zařízení uložili do speciální bedny. Tím se váha výčepního zařízení více než zdvojnásobila. Nacpat bednu do Pivošova BMW taky nebylo jednoduché, protože bavorský výrobce nepočítal s tím, že se v luxusním sedanu bude převážet výčep.
Dál už nebylo co řešit a po vypití téměř bezedných Kozlových zásob rumu Diplomatico, nezbývalo než jít spát. Trochu mě mrzí, že jsem nestihl zaznamenat, kolik se vypilo lahví tvrdého alkoholu. Zvláště pak rumu. Zajímalo by mě to. Navíc jsem občas osočován, že statistiky v kronice nestojí za nic, ale opravdu nejsem schopný podchytit vše. A pokud začnu počítat litry rumu, najde se určitě někdo, kdo bude chtít vědět, kolikrát padl ostravský výraz cip nebo často používané slovo pi… jitřenka. Buďme tedy rádi aspoň za přehled piv.
 
Vypitá piva:
 
Pivo Alkohol (%) Dodal Množství (l)
Pernštejn Premium hořký 5 Jura 30
Náměstkovo - Létající Oný 4,9 Pepa 30
Beskydský medový ležák 4,8 Hanis 30
Bernard 12 4,9 Zdeněk 30
Primátor 11 4,7 Václav 50
Svijany 11 4,8 Bob 30
Svijany 450 4,6 Bob 2 x 15
Suma 230